Tvůrčí psaní v Roztokách u Prahy

Tvůrčí psaní učím děti i dospělé, a to metodou, kterou mi předala moje skvělá učitelka, bývalá žákyně Arnošta Lustiga, Dana Emingerová.

Metoda, kterou Arnošt Lustig učil své posluchače, je výjimečná hned v několika ohledech:

Učí na příkladech

Můžeme se nabiflovat spoustu teorie, ale nikdy se nenaučíme tolik jako na příkladech. Studenti kurzů se učí nejen psát, ale i číst a naslouchat textům druhých.

Díky tomu, že cizí chyby vidíme mnohem lépe, učíme se daleko rychleji. Upřímná zpětná vazba je to nejdůležitější, co si z kurzu odnesete.

Věřte, že není důvod se obávat. Nikdo vás nebude do ničeho nutit - na kurzech je tak skvělá atmosféra, že se nám ještě nestalo, že by po pár příspěvcích někdo skutečně nechtěl přečíst ten svůj;).

Zabijáci příběhů aneb nejčastější chyby v psaní

Všude kolem nás se odehrávají příběhy. Spisovatel je ten, kdo je umí představit ostatním. Když učíme na kurzech psát, objevují se v textech nešvary, které příběhy dokáží zničit. Níže je návod, jak takový příběh zabít zcela spolehlivě. Takhle tedy ne:

1) Vždy pište pravdu, nic než pravdu. Hlavně si nevymýšlet a nic nepřidávat. Co kdyby někdo věděl, jak to bylo doopravdy.

2) Nezní příběh důvěryhodně? Čtenáři vám nevěří? Nevadí. Vy víte, že to tak bylo a rádi to komukoliv od plic řeknete.

3) Vše začíná nadpisem. Pokud možno zvolte něco hodně neurčitého až tajemného, ať nikdo neví, o čem to bude. Pak teprve může přijít to správné překvápko.

4) Nasaďte co nejdelší úvod. Ať lidi vidí, kolik se toho událo, než všechno vůbec začalo. (Nejlepší úvod je o tom, jak jste tam jeli. Díky němu, můžete ostatní zkrátit na minimum.)